Důl Mauritius
Partie dolu pod úrovní štoly Kryštof jsou v současnosti přístupné pouze za použití speleologických technik, a to až do hloubky 15–30 m nad úroveň hlavní dědičné štoly Blasius; níže je důl zatopen.
Nezatopené podzemí dolu je tvořeno systémem vodorovných chodeb, svislých jam a dobývek (komor). Mezi štolovými patry Festenberg a Tagstrecke se zejména ve střední a severní části ložiska původně nacházela celá řada mezipater, z nichž jsou dnes zachovány jen fragmenty. V období rabování ložiska během 19. století totiž došlo k masivnímu vyrubávání mezipatrových celíků, čímž vznikly místy komory dlouhé i desítky metrů a výškově zasahující přes několik původních mezipater.
Největší komora celého systému, svým rozměrem naprosto jedinečná nejen v Krušných horách, vznikla v severní části ložiska, v místech křížení hlavních severojižních žil se žilami Heiliger Kreuz, Alter Johannes a Drei Brüder, kde byl nad i pod úrovní Festenberské štoly vyrubán skalní pilíř oddělující obě hlavní žíly. Jen nezatopená část této komory je dlouhá 60 m, vysoká 40 m a široká 15 m, v menší šířce a výšce komora pokračuje na sever dalších 250 m a z dobových map lze usuzovat, že původně zasahovala až do nejhlubších partií dolu. Dochované fragmenty starších partií dolu mají často velmi pravidelný oválný profil typický pro sázení ohněm. V dobývkách se nachází velký počet tzv. suchých zdí, jsou zde i prostory s vytesanými výklenky pro uchycení trámoví a nosných konstrukcí vodotěžných strojů.