přeskočit k navigaci »

Tady jsem Úvod > Hornictví na Hřebečné > Hlavní pozůstatky po dolování na Hřebečné

Hlavní pozůstatky po dolování na Hřebečné

Na celém návrší mezi Přední a Zadní Hřebečnou a v okolí šachty Mauritius se dochovalo obrovské množství povrchových pozůstatků po těžbě cínu od 16. do 20. století – zejména povrchové dobývky, propadliny v místech šachet, zabořená ústí štol a odvaly hlušiny. Představu o rozsahu podzemního dolování dává štola Kryštof, zpřístupňovaná v současnosti pro veřejnost, a zejména pak hlubší, běžné nepřístupné podzemí dolu Mauritius. K nejvýznamnějším montánním památkám patří následující objekty.

Pinka dolu Rote Grube (Červená jáma) –největší systém povrchových dobývek a propadlin (pinek) v české části Krušných hor a jeden z největších svého druhu na světě vůbec. Hlavní, elipticky protažená pinka směru téměř V–Z (81º), nacházející se v místech někdejších dolů Rote Grube, St. Katharina, St. Christoph a Jahrküchel na křížení několika greisenových žil těžených v 16. až 18. století, má délku 230 metrů, šířku kolem 30 metrů a hloubku přes 20 metrů, na tuto pinku navazuje další v prostoru dolů Rothen Trums Fundgrube a Neues Jahr o délce cca 120 m. V důsledku postupného borcení stěn jsou dnes pinky širší a mělčí, než byly v minulosti.

V blízkosti těchto pinek se vyskytuje řada menších, v krušnohorském kontextu však stále obrovských propadlin a povrchových dobývek z 16. až 18. století. Jde zejména o tři v řadě uskupené pinky na žilách Wildbahn, Pachmann a Löwen, resp. u dolů Löwen, Gnade Gottes, Wildbahn a Panthaleon s generelním směrem VJV–ZSZ a celkovou délkou kolem 125 m a severně odtud se nacházející menší pinky na žilách, resp. u dolů Siebente Maß, Königs Johannes a Propheten Fundgrube.

Pinka dolu Červená jáma v roce 1946 (foto R. Hylský, archiv České geologické služby)

Pinka dolu Červená jáma v roce 1946 (foto R. Hylský, archiv České geologické služby)

Pinka dolu Červená jáma v roce 1946 (foto R. Hylský, archiv České geologické služby)

Pinka dolu Červená jáma v roce 1946 (foto R. Hylský, archiv České geologické služby)

Pinka dolu Červená jáma (foto Michal Urban)

Pinka dolu Červená jáma (foto Michal Urban)

Pinky dolů Löwen, Gnade Gottes a Wildbahn (foto Jan Rendek)

Pinky dolů Löwen, Gnade Gottes a Wildbahn (foto Jan Rendek)

Pinka dolu Wildbahn (foto Michal Urban)

Pinka dolu Wildbahn (foto Michal Urban)

Pinka dolu Sedmá míra (Siebente Maß) (foto Michal Urban)

Pinka dolu Sedmá míra (Siebente Maß) (foto Michal Urban)

Pinky na Přední Hřebečné na leteckém laserovém skenu (pinka dolu Červená jáma vlevo uprostřed)

Pinky na Přední Hřebečné na leteckém laserovém skenu (pinka dolu Červená jáma vlevo uprostřed)

Schneppova pinka – eliptická propadlina o délce zhruba 80 metrů, šířce až kolem 20 metrů a hloubce až 20 metrů, vzniklá kombinací povrchových a podzemních důlních prací na křížení žil Mauritius, Führinger se žilou Dreifaltigkeit (Trojice) a Trojickou poruchou v oblasti tzv. jižního rudního sloupu. Pinka, existující nejpozději od poloviny 18. století, sahala původně až po úroveň štoly Festenberg, tj. do hloubky kolem 70 m. V navazující horní Schneppově pince, vzniklé propadem komínu Tří bratří a hluboké až 20 metrů, lze názorně sledovat průběh subvertikální greisenové žíly a relikt staré štoly Tagstrecke.

V prostoru severně od Schneppovy pinky se rozprostírá oblast intenzivně formovaná těžbou na systémech několika greisenových žil, nejrozsáhlejší je pásmo historických povrchových dobývek na greisenové žíle Zinngrübner směru SZ–JV.

Schneppova pinka na fotografii Ruperta Fuchse z roku 1932

Schneppova pinka na fotografii Ruperta Fuchse z roku 1932

Horní Schneppova pinka v roce 1962 (foto Bohuslav Červený, archiv České geologické služby)

Horní Schneppova pinka v roce 1962 (foto Bohuslav Červený, archiv České geologické služby)

Schneppova pinka (foto Stanislav Wieser, archiv Muzea Karlovy Vary)

Schneppova pinka (foto Stanislav Wieser, archiv Muzea Karlovy Vary)

Štola Kryštof – jedna z nejstarších štol revíru, ražená patrně od poloviny 16. století, byla znovu odkryta v roce 2008. Boky štoly jsou v počátečních metrech obloženy na sucho kladenou vyzdívkou, v další partii se již objevuje klasická ruční ražba ze 16. století s dokonalými profily raženými za pomocí želízka a mlátku. Ve vzdálenosti 80 m od ústí obchází štola jámu Mauritius, za níž se rozšiřuje a zvyšuje, lze zde nalézt stopy po odlamování horniny metodou sázení ohněm, na jednom místě je vysekán letopočet 1778. Po 262 metrech vyúsťuje štola v komoru dlouhou 65 m, širokou 4–9 m a vysokou 15–25 m. Strop severního konce podzemní komory, v těchto místech zavalené, odpovídá prostorově jižnímu konci povrchové Schneppovy pinky, je jíž dno leží cca o 20 m výše. Ze štoly bylo vyraženo několik odboček – na jedné z nich se nachází hloubení vyražené pomocí želízka a mlátku, unikátní je odvodňovací stružka vysekaná po obvodu hloubení. V současnosti připravuje město Abertamy zpřístupnění štoly pro veřejnost, které je naplánováno na konec října 2014.

Ústí štoly Kryštof (archiv Karlovarského kraje)

Ústí štoly Kryštof (archiv Karlovarského kraje)

Velká komora na konci štoly (foto Jan Albrecht)

Velká komora na konci štoly (foto Jan Albrecht)

Hlubší podzemí dolu Mauritius – partie dolu pod úrovní štoly Kryštof jsou v současnosti přístupné pouze za použití speleologických technik, a to až do hloubky 15–30 m nad úroveň hlavní dědičné štoly Blasius; níže je důl zatopen. Nezatopené podzemí dolu je tvořeno systémem vodorovných chodeb, svislých jam a dobývek (komor). Mezi štolovými patry Festenberg a Tagstrecke se zejména ve střední a severní části ložiska původně nacházela celá řada mezipater, z nichž jsou dnes zachovány jen fragmenty. V období rabování ložiska během 19. století totiž došlo k masivnímu vyrubávání mezipatrových celíků, čímž vznikly místy komory dlouhé i desítky metrů a výškově zasahující přes několik původních mezipater.

Největší komora celého systému, svým rozměrem naprosto jedinečná nejen v Krušných horách, vznikla v severní části ložiska, v místech křížení hlavních severojižních žil se žilami Heiliger Kreuz, Alter Johannes a Drei Brüder, kde byl nad i pod úrovní Festenberské štoly vyrubán skalní pilíř oddělující obě hlavní žíly. Jen nezatopená část této komory je dlouhá 60 m, vysoká 40 m a široká 15 m, v menší šířce a výšce komora pokračuje na sever dalších 250 m a z dobových map lze usuzovat, že původně zasahovala až do nejhlubších partií dolu. Dochované fragmenty starších partií dolu mají často velmi pravidelný oválný profil typický pro sázení ohněm. V dobývkách se nachází velký počet tzv. suchých zdí, jsou zde i prostory s vytesanými výklenky pro uchycení trámoví a nosných konstrukcí vodotěžných strojů.

 
Důl Mauritius na Hřebečné