přeskočit k navigaci »

Tady jsem Úvod > Hornictví na Hřebečné > Kolik bylo na Hřebečné získáno cínu

Kolik bylo na Hřebečné získáno cínu

Cínové ložisko Hřebečná bylo jedním z nejbohatších v české části Krušných hor, objemem těžby se mu mohla rovnat pouze Krupka a v novější době Cínovec. Údaje o množství cínu získaného zejména v nejstarším období těžby v 16. století však prakticky zcela scházejí a i z pozdějších dob jsou dochovány pouze zlomkovitě. Celkový rozsah těžby a produkce cínu tak lze jen odhadovat.

Určité vodítko o rozsahu těžby v nejstarším období dává archivní údaj, podle nějž od posledního kvartálu roku 1562 do posledního kvartálu roku 1563 (tedy za jeden rok) bylo z rudy vytěžené v Horní Blatné, na Božím Daru a na Hřebečné získáno 3 724 centnýřů a 96 liber, tj. zhruba 190 tun cínu. Na Přední i Zadní Hřebečnou mohla připadat polovina i více z tohoto množství, snad až kolem 100 tun. V tomto období byla přitom těžba na vrcholu, a uvedených 100 tun tak lze pokládat za přibližný strop cínové produkce na Hřebečné. Pro představu: uvedených 3 724 centnýřů cínu mělo v polovině 16. století hodnotu cca 78 000 tolarů. I když samozřejmě nešlo o čistý zisk (z této sumy je třeba odečíst náklady na mzdy, vybavení dolů, nástroje, na úpravu a tavení rudy aj.), postačoval jen roční výnos cínových dolů v Horní Blatné, na Božím Daru a na Hřebečné na nákup několika menších panství.

Přední Hřebečná

Rozsah těžby lze odhadovat pouze na základě velikosti zdejších povrchových dobývek (úbytku hmoty v důsledku těžby) a předpokládané kovnatosti rud.

Určitou představu o kovnatosti zdejší rudy poskytují údaje ze sporu těžařů na Pachmannově žíle a žíle Tří králů s jejich sousedy z dolu Rote Grube v 60. a 70. letech 16. století. Z materiálů vyplývá, že v letech 1561–1567 bylo na dole Rote Grube vytěženo asi 28 200 kubíků rudy, přitom z 1 212 kubíků vydobytých ze sporného úseku na Pachmannově žíle bylo vyrobeno 7,6 tuny cínu. Z toho by vyplývalo, že ruda obsahovala pouze 0,22 % Sn (resp. že výtěžek odpovídal 0,22 % Sn, až polovina cínu obsaženého v rudě se ztrácela při hutním zpracování). Tento údaj však lze pokládat za příliš nízký a možná i záměrně zkreslený těžaři dolu Rote Grube, kteří za kov získaný z Pachmannovy žíly měli platit náhradu, a proto nepochybně nebylo v jejich zájmu uvádět příliš vysoká čísla. V souladu s Kratochvílem (1967) lze předpokládat, že starci by neprovozovali na Přední Hřebečné tak rozsáhlé dolování, kdyby greiseny neobsahovaly alespoň 0,4–0,5 % Sn. V bohatších partiích musely být obsahy cínu ještě daleko vyšší, nad 1 % nebo i víc. I při obsahu jen 0,22 % by ovšem objem kovu získaný na Rote Grube v letech 1561–1567 činil přibližně 180 t, tedy roční produkce jen tohoto jednoho dolu by dosahovala 25 tun, spíše však byla mnohem vyšší.

O obsazích cínu v rudě z Přední Hřebečné dávají určitou představu také analýzy vzorků z vrtů provedených za druhé světové války. Byly v nich zjištěny obsahy cínu v desetinách procent (0,13–0,55 % Sn), ovšem vrty mohly zastihnout bohatší partie jen náhodou, takže uvedené hodnoty o skutečné kovnatosti těžené rudy mnoho nevypovídají..

Teuscher (1940) spočetl celkový objem pinky dolu Rote Grube (Georgspinge), Novoroční pinky (horní Georgspinge) a pinek na příčném pásmu Löwen na více než 200 000 m3 a tomu odpovídající množství vytěžené rudy na 606 000 t. I když je tento výpočet poněkud nadsazený, odpovídá úbytek hmoty v těchto a dalších menších pinkách minimálně 150 000 m3 a hmotnost rudy alespoň 430 000 t. Při obsahu 0,5 % Sn by toto množství rudy dalo více než 2 150 tun kovového cínu, při obsahu 1 % Sn by šlo o 4 300 tun Sn, a to jen v povrchových partiích dolů do hloubky kolem 10–15, v případě pinky dolu Rote Grube až do 25 m. Protože však některé doly zasahovaly do hloubky i přes 60 m, mohla být celková teoretická produkce (bez ztráty kovu při úpravě a hutnění) přinejmenším dvojnásobná (4 300 – 8 600 tun Sn) s tím, že maximum kovu bylo získáno do třicetileté války, později, do poloviny 18. století, již byla těžba nepochybně nižší.

Zadní Hřebečná

Údaje o rozsahu těžby v této části ložiska v 16. století a na počátku 17. století scházejí úplně.

Těžba v té době probíhala v povrchové části ložiska a dále až po úroveň Festenberské štoly a částečně i pod ní, pokud to umožňovalo odvodňování dolů. Práce v této době tak mohly dospět až do hloubek kolem 70–100 m v oblasti Schneppovy pinky a kolem 130 m v nejsevernější části ložiska. Pokud by bylo rozfáráno hlavní rudní pásmo v celé produktivní délce cca 450 m do hloubky 100 m, znamenalo by to při průměrné šířce pásma 5 m přes 600 000 tun rudy, tj. kolem 3 000 t Sn při kovnatosti 0,5 % a 6 000 t Sn při kovnatosti 1 %. K tomu je třeba připočíst i výtěžky z dalších hlavních žil Zinngrübner, Heiliger Kreuz a Dreifaltigkeit v řádu 750–1 500 tun. Celkově se tak mohla produkce cínu pohybovat snad až kolem 7 500 tun.

Detailnější údaje o produkci v pozdější době lze odvodit z odvodů kostelního desátku v letech 1731–1810 (Ježek 1933), kdy dolování na Zadní Hřebečné prožívalo druhou konjunkturu. Celkově bylo podle těchto dat získáno 20 673 centnýřů, tj. téměř 1 200 tun cín s maximem v roce 1795, kdy roční produkce dosáhla 63 tun (viz graf). Datová řada však není úplná, údaje o některých rocích v ní scházejí, což se týká zvláště 90. let 18. století, kdy produkce kulminovala. Interpolací existujících dat lze dospět k závěru, že celková produkce v letech 1731–1810 přesáhla 2 000 tun cínu.

Později v 19. století bylo ložisko jen rabováno a produkce se pohybovala nejvýše kolem 5–10 tun cínu ročně. Do roku 1878, kdy důl Mauritius získala britská těžební společnost, představovala v souhrnu maximálně asi jen 300 tun.

Pro následující období 1878–1891 existují druhé přesnější údaje.

Rok Vytěžená ruda (t) Získaný cínovec (t) Produkce Sn (t)
1879 440 12,8 6,2
1880 460 7,5 3,8
1881 899 21,9 10,0
1882 2427,9 39,0 2,68*
1883 2610,0 39,1 -*
1884 875 9,7 -*
1885 1027,6 20 -*/
1886 324,7 5,16 3,0
1887 - - -
1888 - - -
1889 - - -
1890 504,6 5,5 2,5
1891 679,5 9,65 5,1
Celkem 10 248,3 170,3 33,28*

* V roce 1882 byl vytěžený cínovec zpracován jen částečně v huti na Hřebečné, většina koncentrátu byla posílána ke zhutnění do Cornwallu, v letech 1883–1886 byl cín hutněn jen v Anglii. Při započtení této výroby mohla celková produkce cínu z Hřebečné dosáhnout v letech 1879–1891 zhruba 100 tun. Z roku 1891 se dochoval také jediný údaj o výrobě arzénových produktů: z 680 tun rudy bylo získáno 4,25 tuny arzeniku.

Celkově tak lze odhadovat, že na Hřebečné mohlo být získáno 10 450 – 18 500 tun cínu, z čehož 6 150 – 9 900 tun připadlo na důl Mauritius. Tento odhad se blíží předpokladu báňského inženýra H. Oehmichena (1918), podle nějž bylo v dole Mauritius vytěženo 600 000 tun rudy, z níž bylo získáno 6 500 tun cínu.

Odhad produkce cínu na Hřebečné (v tunách)
  Přední Hřebečná Zadní Hřebečná Celkem
do roku 1730 4 300 – 8 600 3 750 – 7 500 8 050 – 16 100
1731–1810 - 2 000 2 000
1811–1878 - 300 300
1879–1891 - 100 100
Celkem 4 300 – 8 600 6 150- 9 900 10 450 – 18 500
 
Důl Mauritius na Hřebečné