přeskočit k navigaci »

Tady jsem Úvod > Hornictví na Hřebečné > Hlavní důlní díla

Hlavní důlní díla

V prostoru ložiska na Přední a Zadní Hřebečné je známo celkem 13 štol, z nichž většina sloužila provozu cínových dolů, pouze tři štoly zaražené v blízkosti Bludenské poruchy (Tiefer Eisenstein, Neuer Eisenstein a Joseph) byly raženy k železorudným žilám. V minulosti pracovaly na Hřebečné také desítky šachet, jejichž přesná lokalizace je dnes v řadě případů už nemožná.

Horizontální důlní díla

Dědičná štola Blasius

Byla zaražena v roce 1751 na pravém břehu Bystřice v nadmořské výšce cca 875 m. Vede směrem k SSV k šachtě Mauritius, kterou obchází v hloubce 84 m, a dále do oblasti nejbohatšího zrudnění v místech křížení žil Mauritius a Führinger s žilami Zinngrübner a Heiliger Kreuz a odtud až k poruše Fäule. Její celková délka přesáhla 1 600 m, a byla tak zdaleka nejdelší štolou revíru Hřebečná. Dno štoly se na jejím konci nacházelo v hloubce 145 m pod zemí. Naposledy byla vyzmáhána v letech 1955–1958, v současnosti je zatopená a její ústí zabořené, je však stálé patrné podle mohutného výtoku vody.

Zadní část štoly Blasius v lednu 1946 (foto R. Hylský, archiv České geologické služby)

Zadní část štoly Blasius v lednu 1946 (foto R. Hylský, archiv České geologické služby)

Zabořené ústí štoly Blasius (foto Michal Urban)

Zabořené ústí štoly Blasius (foto Michal Urban)

Festenberská štola

Festenberská štola plnila do doby, než byla založena štola Blasius, funkci hlavní odvodňovací štoly pro doly v oblasti komplexu dolu Mauritius, byla založena pravděpodobně již v 16. století, Rüger (1941) klade její založení až do přelomu 17. a 18. století. Její ústí se nachází pod silnicí Hřebečná – Ryžovna nedaleko bývalé školy v nadmořské výšce cca 920 m. Její ústí je sice zabořené, ze štoly však stále vytéká malé množství důlní vody. Štola vede zpočátku křivolakým průběhem k šachtě Mauritius, kterou obchází v hloubce 42 m, a dále sleduje obě hlavní žíly revíru Zadní Hřebečná. Její délka dosáhla zhruba 1 100 m, na severní čelbě se nacházela 95 m pod zemí.

Festenberská štola (foto Norbert Weber)

Festenberská štola (foto Norbert Weber)

Ústí Festenberské štoly (foto Michal Urban)

Ústí Festenberské štoly (foto Michal Urban)

Štola Kryštof

Štola Kryštof byla založena nedaleko ústí šachty Mauritius v nadmořské výšce cca 945 m pravděpodobně již v 16. století. V roce 2008 byla znovu otevřena, vybavena novým kamenným portálem a v následujících letech detailně zaměřena. Ve vzdálenosti 80 m od ústí obchází štola v hloubce 12 m šachtu Mauritius a po 262 m vyúsťuje do velké podzemní dobývky o délce 65 m, šířce 4–9 m a výšce 15–25 m. Strop severního konce této komory odpovídá prostorově jižnímu konci Schneppovy pinky, jejíž dno leží cca o 20 m výš. Před závalem Schneppovy pinky pokračovala štola Kryštof pravděpodobné ještě dále na sever. Více o štole v sekci Prohlídková štola Kryštof.

Ústí štoly Kryštof (foto Jan Albrecht)

Ústí štoly Kryštof (foto Jan Albrecht)

Ručně ražená partie štoly Kryštof (foto Jan Albrecht)

Ručně ražená partie štoly Kryštof (foto Jan Albrecht)

Štola Tagstrecke

Štola Tagstrecke patřila k nejstarším štolám na Zadní Hřebečné, založena byla pravděpodobně již v 16. století. Rüger (1941) klade její založení, stejně jako založení štoly Kryštof, až do období let 1680–1690, bližší údaje pro tuto dataci však scházejí. Ústí štoly Tagstrecke leželo v nadmořské výšce cca 985 m v místech, kde se dnes nachází Schneppova pinka. Je možné ji pozorovat v propadu nad Schneppovou pinkou (horní Schneppova pinka, resp. komín Tří bratří), kde byla ražena přímo v greisenové žíle.

Štola Weiße Taube (Bílá holubice)

Štola Bílá holubice patří stejně jako štola Tagstrecke k nejstarším štolám revíru Zadní Hřebečná. Její založení lze klást s velkou pravděpodobností do 16. století, Rüger (1941) bez bližšího vysvětlení uvádí, že štola mohla vzniknout kolem roku 1605. Už v roce 1785, kdy vznikla Putzova mapa ložiska na Hřebečné, nebyl její průběh známý. Částečně otevřena byla na počátku 30. let minulého století a voda z ní vytékající byla použita pro lokální vodovod. V roce 2012 bylo dočasně odkryto ústí štoly, které se nachází pod Krušnohorskou lyžařskou magistrálou v nadmořské výšce 977 m, a bylo tak možné provést její zaměření. Štola vede severozápadním směrem po žíle Zinngrübner do prostoru nejbohatšího zrudnění na křížení se žilami Mauritius a Führinger. Při novém průzkumu se nepodařilo potvrdit údaje Rügera (1941), že štola zasahuje až k severozápadnímu okraji pinky na žíle Zinngrübner. Bylo zjištěno, že štola Bílá holubice končí čelbou již po 51 m od ústí. V roce 2012 vybudovalo občanské sdružení Eco Futura z Hřebečné ve spolupráci se Spolkem přátel dolu sv. Mauritius poblíž ústí štoly památník s informační tabulí.

Štola Bílá holubice (foto Jan Albrecht)

Štola Bílá holubice (foto Jan Albrecht)

Kreuzstolln (Křížová štola)

Křížová štola je nejvýše položenou štolou hřebečenského ložiska, její ústí, dnes v terénu nezřetelné, se nacházelo v nadmořské výšce přes 1 025 m poblíž Kateřinina rybníka mezi Zadní a Přední Hřebečnou. Štola vedla severozápadním směrem a na své asi 180 m dlouhé trase překřížila několik greisenových žil (Kratochvíl 1967).

Štola Dionýz

Štola Dionýz, nacházející se v prostoru mezi Zadní a Přední Hřebečnou, směřuje od svého ústí v nadmořské výšce cca 950 m nejdříve 137 m k východu, poté se stáčí k severu a sleduje stejnojmennou greisenovou žílu na vzdálenost asi 120 m a další zhruba severojižní žílu na vzdálenost téměř 40 m (Kratochvíl) . Její celková délka se tak přiblížila 300 m. Ve vzdálenosti 101 m od ústí měla štola světlík a ve 156 m byla napojena od povrchu na asi 14 m hlubokou šachtu. Kromě Dionýzovy žíly překřížila ještě 6 dalších žil směru SSV–JJZ až SV–JZ. V místech ústí štoly se dnes nachází drobná terénní deprese.

Štola Eustach

Ústí štoly Eustach se nachází v nadmořské výšce 985 m asi 380 m na severozápad od šachty Mauritius, je dodnes patrné podle hlubokého zářezu a značného výtoku vody. Štola, dlouhá asi 190 m, přefárala poblíž svého ústí Trojickou poruchu a směřuje dále na sever až k 16 m hluboké těžné šachtě umístěné těsně nad dnešní Krušnohorskou lyžařskou magistrálou. Ve vzdálenosti 48 a 111 m od ústí měla dva světlíky, překřížila 9 žil směru S–J až SSV–JJZ (Kratochvíl 1967)

Ústí štoly Eustach (foto Michal Urban)

Ústí štoly Eustach (foto Michal Urban)

Štola Schaf (Ovčí štola)

Štola Schaf (Schaaf) je nejzáhadnější štolou ložiska Hřebečná. Byla ražena už od poloviny 16. století severozápadním směrem k dolům na Přední Hřebečné, její ústí, jehož přesná lokalizace dnes není známá, leželo patrně ve spodní části Hřebečné v nadmořské výšce kolem 915 m v místech, kde se v současnosti nachází rozsáhlá terénní prohlubeň. Štola Schaf se měla stát hlavní odvodňovací štolou dolů na Přední Hřebečné, její ražbu však soustavně provázely potíže. Na své trase totiž protínala Bludenskou poruchu – až několik desítek metrů široké tektonické pásmo, v němž se vyskytují silně podrcené a zvodnělé horniny – a často se proto zavalovala. O silném průvalu vody na této štole pochází záznam z roku 1718, podle nějž voda tekla ze štoly tři dny tak rychle, že by bylo možné s ní pohánět mlýn. Měla přitom tak odporný zápach, že prý kvůli tomu hynuly ryby až v rybnících v okolí Hroznětína a Ostrova. Štola pravděpodobně nebyla nikdy proražena až do zamýšleného cíle na Přední Hřebečné, a proto byly podnikány opakované pokusy podsednout doly na Přední Hřebečné pomocí překopů na úrovni Festenberské a Blasiovy štoly; ani ty však nebyly nikdy úspěšné. Ze zprávy z roku 1718 plyne, že k dolu Rote Grube zbývalo vyrazit ještě asi 100 m, štola, patřící tehdy abertamské obci, však byla silně zadlužená. V roce 1724 úřad vrchního mincmistra další ražbu štoly nedoporučil. O jejím pozdějším osudu už není již známo. Z mapy z roku 1785 vyplývá, že štola měla tři světlíky. Druhý a třetí z nich jsou dosud vyznačeny poměrně velkými haldami.

Štola Georg

Hlavní a vlastně jedinou štolou ložiska na Přední Hřebečné byla štola Georg, jejíž ústí leží východně od cesty od Červené jámy do osady Lesík v nadmořské výšce téměř 970 m. Štola vedla severním směrem pod šachtu Georg (283 m od ústí) a odtud až pod jihozápadní okraj pinky dolu Rote Grube, její délka činila 300 m. V prostoru pod někdejším Kovářským rybníkem z ní vedl 130 m dlouhý překop směrem k VSV, který přefáral Bludenskou poruchu s výskytem železných rud. Štola Georg, která byla založena snad kolem roku 1600, plnila funkci dědičné štoly, vzhledem k ploché morfologii terénu však mohla odvodňovat doly jen do hloubky asi 60 m. V místech ústí štoly se dnes nachází hluboký zářez, jímž proudí značné množství vody.

Ústí štoly Georg (foto Michal Urban)

Ústí štoly Georg (foto Michal Urban)

Štola Tiefer Eisenstein (Hluboký železník)

Přesná lokalizace ústí štoly Tiefer Eisenstein dnes není známá, leželo patrně poblíž poměrně velké haldy při cestě z Hřebečné do Abertam v nadmořské výšce kolem 945 m nedaleko bývalého Barbořina rybníka. Podle Putzovy mapy směřovala štola severozápadním směrem, a sledovala tak patrně Bludenskou poruchu, resp. některou z křemeno-hematitových žil, které jsou na ni vázané (na Putzově mapě Eisenstein Gang).

Štola Neuer Eisenstein (Nový železník)

Rovněž tato velmi krátká a málo významná štola byla umístěna v těsné blízkosti Bludenské poruchy. Ústí se nacházelo v nadmořské výšce cca 970 m nedaleko 3. světlíku štoly Schaf, štola vedla k severovýchodu pod stejnojmennou šachtici na železné rudy.

Štola Josef

Štola Josef nebo také štola Christiana Wollnera je třetí z štol, jež směřovaly k Bludenské poruše bohaté na železné rudy (hematit). Její ústí leží v nadmořské výšce téměř 970 m nedaleko na východ od ústí štoly Georg, délka a průběh nejsou známé. U štoly se nachází patrná halda.

Vertikální důlní díla

V Putzově mapě z roku 1785 jsou zakresleny následující šachty ústící na povrch:

Zadní Hřebečná – důl Mauritius (od jihu k severu)

  • Jáma Mauritius – koncem 18. století se stala hlavní šachtou komplexu dolu Mauritius. Před polovinou 18. století šlo patrně pouze o mělkou jámu vyraženou po žíle Führinger do hloubky asi 20 m. Zřejmě v 60. letech 18. století byla prohloubena do 84 m na úroveň tehdy nové štoly Blasius a byla vybavena těžním žentourem, v této době pravděpodobně vznikla i mohutná kamenná šachetní budova s věžičkou, jejíž podoba je známá ještě z fotografií z počátku 20. století. Šachetní budova byla asi v roce 1924 stržena a nad jámou byla postavena jednoduchá dřevená těžní věž. Během průzkumu za druhé světové války byla nad jámou vztyčena těžní věž přenesená sem ze saského Berggiesshübelu a jáma byla prohloubena do 145 m. Jáma měla tři oddělení a její profil u ohlubně činil 4,3 x 2,4 m. V roce 1963 byla těžní věž zbourána a ústí jámy bylo později zabetonováno. V roce 2014 bylo ústí jámy opět odkryto a po 13 m vysokém schodišti, jež bude v jámě vybudováno, se bude scházet na úroveň prohlídkové štoly Kryštof.
Stará šachetní budova dolu Mauritius, zbořená asi v roce 1924

Stará šachetní budova dolu Mauritius, zbořená asi v roce 1924

Těžní věž šachty 381 v Berggiesshübelu v roce 1941 před jejím přenesením na Hřebečnou

Těžní věž šachty 381 v Berggiesshübelu v roce 1941 před jejím přenesením na Hřebečnou

  • Nepojmenovaná šachta – ústila v prostoru horní Schneppovy pinky nebo těsně nad na hlavním žilném pásmu, vedla až na úroveň štoly Tagstrecke
  • Šachta Dreifaltigkeit (Trojice) – poblíž východního okraje Schneppovy pinky na stejnojmenné žíle, bližší údaje nejsou známé
  • Drei Brüder Tag Schacht (šachta Tří bratří) – mělká šachta umístěná na stejnojmenné žíle severně od Schneppovy pinky, bližší údaje nejsou známé.
  • Tři nepojmenované šachtice na pásmu Zinngrübner – bližší údaje nejsou známé
  • Alter Fördernuss Schacht (Stará těžná šachta) – umístěna na hlavním žilném pásmu severně od jeho křížení s pásmem Zinngrübner, podle Putzovy mapy byla vyhloubena na úroveň štoly Tag Strecke. Ústí jámy je otevřené, okolí je oploceno.
  • Šachta Schlägel (šachta Mlátek) – umístěná na žíle Heiliger Kreuz v severní části ložiska, podle Putzovy mapy vedla na obzor Tag Strecke. Bližší údaje nejsou známé, v jejím místě se dnes nachází mělká pinka.
  • Tag- und Förderschacht – těžní šachta v severní části ložiska na Zadní Hřebečné, umístěná na hlavním žilném pásmu. Původně byla 60 m hluboká a sahala 10 m nad obzor Holzstrecke, navazovala na ni 36 m hluboká Laden Schacht. Později byla jáma Laden Schacht zcela odtěžena, takže Tag- und-Förderschacht nyní ústí zhruba v 50 m hloubky do dobývek, které pak sahají téměř nepřerušovaně až k hladině spodní vody. Jáma je v současnosti překryta ocelovou mříží umožňující vlet a výlet netopýrů, kteří v dole Mauritius přezimují.
Ústí jámy Tag- und Förderschacht (foto Michal Urban)

Ústí jámy Tag- und Förderschacht (foto Michal Urban)

Umístění původní Behrovy nálezné šachty z 16. století je dnes neznámé. Lze se pouze domnívat, že se nacházela na jižním okraji pozdější Schneppovy pinky. Podle vysvětlivek k vodní mapě z konce 19. století přiváděl příkop Alter Kunstgraben vodu na vodní kolo umístěné v hloubce 38 metrů v dole v prostoru Schneppovy pinky. Na Putzově mapě je v těchto místech vyznačeno jen schematicky drobné hloubení.

Kromě šachet byla kvůli odvětrání štol vyražena i řada světlíků, jejichž ústí jsou dnes v terénu téměř neznatelná.

Prostor mezi Zadní a Přední Hřebečnou

  • Fördernuss Schacht (Těžná šachta) na štole Dionýz – mělká šachta (asi 14 m) na severním konci štoly Dionýz, v místě je patrná halda hlušiny
Odval hlušiny u jámy Dionýz (foto Michal Urban)

Odval hlušiny u jámy Dionýz (foto Michal Urban)

  • Fördernuss Schacht (Těžná šachta) na štole Eustach – mělká šachta (asi 16 m) na severním konci štoly Eustach těsně nad dnešní Krušnohorskou lyžařskou magistrálou, v terénu je vyznačena pinkou.

Přední Hřebečná

Šachta Georg – byla vyražena na stejnojmennou štolu cca 283 m od jejího ústí do hloubky 30 m. V místě šachty se nachází poměrně rozsáhlá halda s pinkou u pravděpodobného ústí šachty.

Šachty Rote Grube, St. Katharina, Christoph, Jahrküchel – šachty z poloviny 16. století o hloubce snad až 60 m, zaražené v místech dnešní pinky dolu Červená jáma, bližší údaje o nich nejsou známé.

Šachty Löwen, Gnade Gottes, Wildbahn, Panthaleon – šachty z 16. století v prostoru pinek na východozápadním žilném pásmu. Putzova mapa zakresluje v prostoru nejvýchodnější, tehdy ještě neexistující pinky žentourovou šachtu Göpelschacht a těžnou šachtu Fördernuss Schacht. Tyto jámy snad lze ztotožnit se šachtami Wildbahn a Panthaleon, které byly zmáhány ještě v závěru 18. století. Šachta Panthaleon byla tehdy (1794) odkryta až do hloubky 30 m po staré patro. Tyto jámy představují jediné místo na Přední Hřebečné, kde je dodnes alespoň částečně přístupné podzemí.

Dobývky v prostoru šachty Wildbahn (foto Jan Albrecht)

Dobývky v prostoru šachty Wildbahn (foto Jan Albrecht)

Fördernuss Schacht (Těžná šachta), Treib- und Göpel Schacht (Žentourová šachta) – mělké šachty v severní části ložiska nad pinkou dolu Siebente Maß, jejich ústí jsou vyznačena trychtýřovitými prohlubněmi.

Tag Schacht na Kreuz Stolln (Křížové štole) – mělká šachta na severozápadním konci štoly, bližší údaje nejsou známé.

Kromě těchto šachet existovala na Přední Hřebečné v 16.–18. století ještě řada dalších malých jam.

 
Důl Mauritius na Hřebečné