Cínové doly na Hřebečné – chronologický přehled

1545

Hengst angangen

Mathesius (1562)

1545

Vznikl důl na Hengstu

Blatenská kronika

20.10.1545

Ferdinand I. uděluje jáchymovské obci výtěžek z cínové váhy z nově založeného cínovcového dolu na Hengstu 1 malý fenik z 1 kamene cínu, tj. 7 malých feniků z 1 centu

Ježek (1933) podle abertamské farní kroniky

1546

Źádost o propůjčku nálezné jámy a dvou prvních měr na žíle odkryté ze 4. míry Rote Grube

Kratochvíl (1967)

1. 1. 1548

Vydán báňský řád Ferdinanda I. pro Hengst a další krušnohorské lesní cínové doly

1550

6. 12. žádá Wolf Schultheis hormistra o zapsání dolu na Pachmannově žíle

Kratochvíl (1967)

1550

Kromě dolu Rote Grube existoval na Přední Hřebečné důl Tří králů, Wildbahn a dědičná Ovčí štola. Většina těžařů cechu Tři králů byli poddanými saského kurfiřta Augusta. Hlavním těžařem na Rote Grube byl lipský měšťan Anton Lotter.

Kratochvíl (1967)

1551

Instrukce pro důlní úředníky a cínové těžaře na Hengstu a v okolí

Ježek

1558

12. 2.: těžaři a havíři dolu Rote Grube prosí Českou komoru o pomoc při obnovení dolu poničeného při požáru, o poskytnutí dřeva na vyhořelou šachetní výstroj a prominutí desátku 9 bílých grošů na 2 roky. Také chtěli obnovit práci v Ovčí štole, již by bylo nutné razit ještě asi 400 láter. Komora žádosti vyhověla 11.2.1559.

Mathesius (1562) uvádí, že k požáru na Rote Grube došlo v 1. čtvrtletí 1559, zahynuli při něm horníci.

Kratochvíl (1967)

1559

1. 3: Ferdinand I. ustanovuje (protože starých šachet nelze po požáru znovu vybudovati, těžaři však doufají, že dosáhnou cínové rudy překopem), aby potřebné dříví bylo poskytnuto z lesů schwarzenberských a aby byli těžaři po dvě léta ponecháni bez desátku

Sternberg (1835)

1560 (nebo 1568)

Ferdinand I. přikázal ostatním cechům na Hengstu, že musí těžařům Ovčí štoly vyrovnat dlužný devátek za společné používání štoly a odvádět jim každý devátý kbelík vytěženého cvitru

Kratochvíl (1967)

1561-1574

spor těžařů na žilách Tří králů a Pachmannově se sousedy z Rote Grube kvůli porušení smlouvy, již roku 1554 ujednal s těžaři obou cechů jáchymovský vrchní horní hejtman Bohuslav Felix z Lobkowicz

Kratochvíl (1967)

1561-1567

Od kvartálu Lucie 1561 do kvartálu Crucis 1567 vytěženo v Rote Grube kromě devátku 496 šedesátek 56 vozů 23 kbelíků cvitru, ve sporném poli na Pachmannově žíle vyrobili těžaři Rote Grube z 21 šedesátek a 20 vozů (1212 m³) cvitru 149 centů a 33 1/3 libry cínu.

Kratochvíl (1967)

1562-1563

Výtěžek dolů na Hengstu, v Blatné a Božím Daru činil od kvartálu Lucie 1562 do téhož kvartálu 1563 celkem 3724 centů 96 liber cínu (desátek po 15 groších 2 368 fl.)

Sternberg

3. 12. 1568

Od žárové práce chytlo těžné vratidlo na Rote Grube a zcela shořelo

Ježek (1933)

1569

Bylo potají nařízeno prohlédnout cínovou váhu na Hengstu, bylo sesazeno několik úředníků, kteří se provinili podvodem a krádeží

Ježek (1933) podle Böhmovy kroniky

18. 6. 1571

Císařská komise v Rote Grube k urovnání sporné horní záležitosti

Ježek (1933)

22. 5. 1574

Zpráva nejvyššího hormistra Karla z Bibersteinu o sporu na Předním Hengstu, výsledek není známý

Kratochvíl (1967)

1579

Hengst přechází pod správu České komory

1581

Služebník na Hengstu Jakub Seidts opět porušil cínový a váhový řád až do nějakých 60 centů cínu

Ježek (1933) podle Joachmisthaler Copialbuch

1582

Soudcové, přísežní i celá obec obou míst, Abertam a Hengstu, si stěžují, že jsou zatíženi přemírnou lesní dávkou od nynějšího ostrovského panství a že horníci obou z počátku za časů hraběte Jindřicha Schlicka byli docela osvobozeni od lesní dávky.

Ježek (1933) podle Böhmovy kronika

1584

Kašpar Sauermann, štajgr na hořejním Hengstu, dostal kus zahrady od obce a zaplatil za to 8 tolarů a 8 bílých grošů a vedle toho za odstoupení zahrady věnoval kostelu 30 kop šindelů

Ježek (1933) podle abertamské farní kroniky

1587

Hansi Glierovi z Eibenstocku propůjčena rýžoviště v Aberthamu a Hengstu a má platit z každého centu cínu 1 ½ zlatého

Ježek (1933) podle protokolu jáchymovské městské rady z 26. 5. 1587

4. 7. 1587

Hans Kreuchel, štajgr na Hengstu, byl za své hrubé obvinění, že se úplně zpil, v kostele faráři při pohřebním kázání v ospalosti mluvil do kázání a že v kostele moč vypustil, potrestán pokutou 26 tolarů a musí v Aberthamu po 4 neděle trpět kostelní censurou

Ježek (1933) podle abertamské farní kroniky

1586

Na Hengstu vyfáralo na varovný hlas dobrého anděla 5 horníků, kteří měli dohromady 26 dětí. Jakmile vyšli ven, zřítil se důl na jednu hromadu.

Ježek (1933) podle abertamské farní kroniky

1589

stížnost jáchymovské rady jáchymovskému hornímu hejtmanovi, že těžaři na Starém a Novém Hengstu a z Perninku neodvádějí stanovené poplatky za lesní dříví

Ježek 1933 podle abertamské farní kroniky

1595

Velký spor pro uvolnění horní štoly na Hengstu

Ježek (1933) podle Böhmovy kroniky

1596

Paulu Beerovi bylo povoleno, aby zavedl do svého dolu vodu ze 3 studní na Hengstu, začež on slibuje, že nechá pro obyvatele v Hengstu jednu studnu volnou pro čerpání vody. Abertamští a Hengstští opět slibují, že nebudou poškozovat vodní příkopy a že nebudou zacpávat potrubí kameny a drny, jak to dosud činili. O tom byla na jáchymovské radnici sjednána smlouva 23. ledna

Ježek (1933)

1604

O Vánocích zemřel Paul Beer, těžař nálezného dolu cínovcového, podle něhož má jméno Beerův důl v Aberthamu. Jest pohřben v jáchymovském kostele pod obrazem obrácení Pavlova.

Ježek (1933) podle Böhmovy kroniky

1604

Poplatek z cínu zvýšen z 18 bílých grošů na 1 tolar.

Ježek (1933) podle blatenské kroniky

1606

Jakub Schmid upadl na Hengstu 24 láter hluboko a zůstal ležet mrtvý. Týž upadl tu před 6 lety do hloubky 22 láter a vyvázl z toho bez zvláštní škody.

Ježek (1933) podle abertamské farní kroniky

1607

Sigmund Schlaginhauffen starší, vznešený těžař, zesnul na Hengstu v 88. roce svého stáří

Ježek (1933) podle Böhmovy kroniky

1614

Několik loupežných jezdců přepadlo v noci dům vznešenějšího cínového těžaře na Hengstu, vyloupili a odnesli 8 000 grošů. Později bylo několik pachatelů zjištěno a zle zahynuli na jiných místech

Ježek (1933) podle Böhmovy kroniky

22. 3. 1617

Císař Matyáš promíjí na 6 let desátek Wolffu Lbezelterovi a jeho společníkům na zakoupeném jimi cínovém dole nazvaném Svatojánská nálezná jáma na Sorgheitu na Hengstu

Ježek (1933) podle Böhmovy kroniky

1619

Vrchnímu mincmistrovi v Praze jsou věnovány 4 centy cínu z Hengstu, který i s dopravným stál přes 160 zlatých, a to za příčinou odvrácení jím na sněmu v Budějovicích zamýšlených nebezpečných atentátů proti zdejším dolům

Ježek (1933) podle Böhmovy kroniky

1621

Výzva, aby Abertamští a Hengstští poslali ohroženým Blatenským na jejich případnou žádost na pomoc proti bavorskému vojsku tolik havířů, kolik mohou beze škody a újmy hor postrádat

Ježek (1933)

1648

S nelibostí nahlédlo Jeho Veličenstvo, že cínoví těžaři na Hengstu po tolik let složili tak nepatrný desátek, ač chudí stříbrní těžaři platí správný desátek. Proto se nařizuje, aby se i z cínu odevzdával každý desátý cent.

Ježek (1933) podle Böhmovy kroniky

1651

Stanoví se plat katolickým úředníkům, mezi jinými také horním přísežným v Aberthamech a Hengstu, 18 zlatých za kvartál.

Ježek (1933) podle Böhmovy kroniky

1660

Po dlouhých a z obou stran rozhořčených výkladech zavazuje se Behrovo těžařstvo platit kostelu proti potvrzení 1/8 M nebo za to příslušející částku peněz z každého vyrobeného centu cínu

Ježek (1933)

1663

Johann Preis senior stal se přísežným na Starém Hengstu. Zemřel pak r. 1680.

Ježek (1933)

1664

Byli vysláni dva páni z (jáchymovské) rady, do Aberthamu, aby převzali radní huť (Ratsschmelzhütte) a svěřili ji prozatím přísežnému Hansi Preisovi, nežli bude přijat nějaký pachtýř, aby jednotliví těžaři nebyli zdržováni od tavení a radě neunikl spravedlivý výtěžek – 8. června byla radní huť na Dolním Hengstu pronajata Michalu Geyrovi na 1 rok za 16 zlatých

Ježek (1933)

1676

Sigmund Häuser, dolující těžař na Novém roce na Hengstu, 29 let starý, byl zabit těžním džberem, když se přetrhlo lano

Ježek (1933)

1676

Zatímco ještě před čtvrt rokem byli na Behrově Zwitterzeche kromě asi 40 luteránských horníků jen dva katolíci, nyní už tam není luterán žádný.

zpráva Johanna Christiana Weyera a Konráda Lauera hejtmanovi žateckého kraje Juliu z Kolowrat, 3. 11. 1676

(božídarská kronika z r. 1937, s. 30)

1677

Abertamští a k nim příslušející Hengstští byli obráceni na katolickou víru. Doly byly osazeny katolickými horníky. Prázdné domy po emigrantech byly obsazeny novými příchozími.

zpráva Johanna Christiana Weyera a Konráda Lauera hejtmanovi žateckého kraje Juliu z Kolowrat, 16. 2. 1677

(božídarská kronika, 1937, s. 32)

1680

Podle komorního rozkazu ze dne 10. prosince 1680 byl za zemřelého Jana Preisse za horního přísežného na tak řečeném aberthamském a hengstském revíru ustanoven Mathes Schreiber za plat 41 zlatých čtvrtletně.

Ježek (1933)

1685

Kašpar Harzer, horník z Irrgangu na Předním Hengstu, spadl do šachty, která byla pokryta sněhem. Byl vytažen, ale příští noci zemřel a byl pohřben v neděli po svatém Matěji 25. února. Zavedení tak řečené "pohřební šichty". Horníci šli spolu při pohřbu svého soudruha v práci a za to jim byla počítána šichta práce.

Ježek (1933)

1689

Dne 28. srpna povoluje královská Komora česká na prosebné podání všech podílníků tak řečené Ovčí štoly (Schafstollen) na Hengstu, aby na znovuzřízení a opravy na různých místech zřícené štoly St. Georgistollen bylo přispíváno dvěma pětinami z císařského desátku, zbývající tři pětiny musí podílníci hradit

Ježek (1933)

1704

Dívka Marie Alžběta Wüst se utopila v důlní budově na Starém Hengstu dne 4. června. Dne 5. června se popálilo (uhořelo?) dítě Franz Antonín Zenker na Starém Hengstu

Ježek (1933)

1718

Na den Jana Křtitele večer asi v 7 hodin provalila se voda na Schafstollen a tekla tři dny jako vodovod, a to tak rychle, že by bývalo možno s ní poháněti mlýn. Měla tak odporný zápach, že v okolí Ostrova a Hroznětína prý z toho ryby v rybnících hynuly. Když však přišlo se na pracovní místo, zjistilo se, že stará štola měla strop na právě hnané obchozné třídě, a proto se pokračovalo 30 láter a několikrát se vrtáním přišlo do staré štoly, protože však odtud až k Červené jámě nebo Hopfenstocku stěží jen 50 láter jest prodloužiti, bylo rozhodnuto s novou čelbou a obchozem až tam dospěti. Reces Schafstollen činí až do kvartálu Lucie roku 1718 17 317 zlatých 46 krejcarů.

Augustin Schreiber, tč. horní přísežný, k tomu poznamenal: 24. června prorazily vody samy sebou na Schafstollen, protože bylo dosaženo pravděpodobně staré štoly. Tuto zprávu jest přijmouti s radostí, protože po tak zdlouhavém a nákladném díle konečně může doufati v Boží požehnání, a jest také Bohu děkovati, že se to stalo po šichtě, protože by jinak všichni pracovníci musili bídně krepírovati.

Ježek (1933)

1719

V tomto roce začala celá obec dolovat na Svatojánském dole na Předním Hengstu, bylo roztlučeno 1 cent 75 M kamene a získáno 95 M, libra po 27 kr. Též obec odkoupila za 100 fl stoupovnu Hanse Lindnera, která dříve patřila k Novoročnímu dolu.

Ježek (1933)

(Augustin Schreiber, horní přísežný, z abertamské soudní knihy, p. 40-2)

1720

Aberthamské obci patřící Schafstollen byla se svolením komorního rady von Bauera (který neměl Abertham v lásce) zastavena, protože tu jest patrný nedostatek dříví. Reces činí až do zastavení 23 486 fl. 30 kr (Augustin Schreiber, horní přísežný)

Ježek (1933)

(Augustin Schreiber, horní přísežný, z abertamské soudní knihy)

1724

Pokud jde o Ovčí štolu, byla tato věc na úřadu vrchního mincmistra pro a contra dobře uvážena a nelze jest jednou pro vždy souhlasiti s protěžováním dalšího ražení uvedené štoly, zvláště když nyní nelze ani vystačiti s vydáními ani též dostatek dříví dnes ni později zajistiti, a to ani v tom případě, kdyby tu byla i nejjistější naděje, že bude překřižováno několik cínových žil a vrstev. Jestliže by však vedle aberthamské obce i jiní těžaři přistoupili k prolongaci dosud hnané štoly, nebude nic proti tomu, aby císařské podíly byly cedovány.)

Ježek (1933)

(Výnos úřadu horního mincmistra z 31. 8. 1724 – Oberamtl. Aktionalbuch XIV, p. 263)

1731

Vytvoření sochy sv. Mauritia (podle předválečné fotografie abertamského fotografa Alexandra Wüsta vznikla socha v roce 1659, pozn. red.)

Ježek (1933)

1737

H. Chr. Kolitsch, mladý horník, spadl 17. května do Behrovy jámy a zemřel 23. května. Rovněž tak 9. srpna Fr. Berreuter, který byl nalezen mrtvý.

Ježek (1933)

1738

Byla zaražena nová vodotěžná jáma, při jejímž hloubení byly nalezeny bohaté cvitry

Günther (1857)

1742

Byly zavedeny 8hodinové šichty namísto 12hodinových, což vedlo ke zvýšení produktivity práce

na úrovni Festenberské štoly bylo postaveno čerpadlo poháněné vodním kolem, které už v roce 1742 čerpalo vodu z dobývek ležících o 30 láter hlouběji, při hloubení nové žentourové šachty bylo rovněž zřízeno čerpadlo, po dokončení Blasiovy štoly bylo odvodňování svedeno na tento horizont

Günther (1857)

1743

Sázení ohněm, které se udrželo i 100 let po zavedení střelného prachu, bylo v roce 1743 zastaveno i kvůli vysokým cenám dříví

Günther (1857)

1747

Do roku 1747 byly cechy v okolí Rote Grube provozované drobnými těžaři opuštěny, protože dobývání v tak malé hloubce na úrovni Georg Stolln nebo nad ní bylo omezené, greiseny byly jen prostřední kvality a na zmáhání Ovčí štoly nebylo dosti peněz

Günther (1857)

1747

Vizitační komise dala popud k ražbě Blasiovy štoly k usnadnění odvodňování dolů a v naději, že budou dosaženy další bohaté nálomy cvitru.

Günther (1857)

1751

Byla zaražena Blasiova štola v údolí poblíž Behrovy stoupovny a stoupovny Rotes Pochwerkl, ražba rychle pokračovala. V roce 1765 již štola dosáhla délky 320 láter.

Günther (1857)

1756

Rezoluce vrchního mincmistra ze dne 18. prosince 1756: Nemám sice nikterak v úmyslu ani nejmenším nátlakem působiti na těžařstvo dolující na Mauritiově nebo tak řečeném Bährově cínovém dole na Starém Hengstu kvůli odvádění tzv. Božího cínu náležejícího aberthamskému farnímu kostelu v množství ½ M (libry) z každého centu, podle jasného znění Maxmiliánské horní smlouvy Z 18. Protože však jak na Blatenském a Božídarském, tak na blízkých jim privátně panských cínovcových horách všichni, také s těžkým recesem dolující těžaři, ba též chudí a nekatoličtí podílníci z každého vyrobeného centu cínu Božím domem vyžadovanou půl libru cínu od nepaměti beze zdráhání věnují, .takže toto vydání již jaksi ve zvyk vešlo, proto ustanovuji, aby se Bährovo těžařstvo z toho nevyprošťovalo, nýbrž od té doby, kdy aberthamský kostel byl povýšen na …….., totiž od 1. ledna 1755, tomuto však z nevnucované a svobodné vůle a ochoty uvedené ½ libry (správně asi ½ M, pozn. red.) cínu tím ochotněji poskytováno bylo, protože to slouží hlavně k poctě Boží…. atd. Hrabě Pachta

Ježek (1933)

1756

Pro odlehlost aberthamského dolu ustanovuje se tam zvláštní horní přísežný s platem 100 fl kromě accidencií a tato služba přenáší se na Martina Schreibera, oberštajgra na Bährově dole. Nastoupení služby 1. ledna 1756.

Rezoluce Münz- und Bergwesens-Direktions-Hof Collegia ve Vídni z 8.11.1755

1760

Až do roku 1760 probíhala těžba výhradně pomocí hašplu, což bylo při hloubkách až 110 láter náročné a nákladné, proto se těžařstvo rozhodlo instalovat brzdný stroj v okolí tzv. reicher Bock v šachtě vyhloubené do 10 láter na žíle Führinger, která byla později spuštěna až na úroveň Blasiovy štoly.

Günther (1857)

1761

Z jáchymovského vrchního úřadu se tímto nařizuje aberthamskému hornímu přísežnému Franzi Braunovi: Jest mi dokázáno a známo, že bylo ubytováno nějaké vojenské mužstvo v hoření důlní budově dolu St. Mauritiova. Protože pak tato budova k ukládání prachu střelného a jiných rekvizit a k shromažďování důlního mužstva slouží, a proto od takového ubytování Jeho Veličenstvem podle privilegií osvobozené domy nemají být zabírány, takže pan přísežný měl zakročit v té věci nevyčkávaje mého rozkazu. A protože se to dosud nestalo, nechť učiní ihned spolu s mým uctivým poručením příslušnému panu hejtmanovi náležitý rozklad (aby důlní budovy byly jak patří ušetřeny a nastěhované mužstvo opět vystěhováno). Při jeho zdráhání nechť ihned sem podá zprávu, abych mohl u tit. pana oberleutnanta hledat potřebné zprostředkování, kterému se on zajisté přizůsobí. Jáchymov 2.4. 1761, Franz Ludwig Pallas, vrchní správce

Ježek (1933)

1764 (?1769)

Josef Seling, šichtmistr na dole St. Mauritius, odchází v téže hodnosti do Jáchymova a na jeho místo se navrhuje Franz Weiss.

Ježek (1933)

1763

Při hloubení nádrže St. Viti Teich při Bystřici byly nalezeny staré kameny pro mletí cínové rudy zarostlé již do rašeliny.

Paulus (1820)

1764

V Mauritiově žentourové šachtě instalován brzdný stroj, pro nějž byl vybudován dobře vyhloubený, vyzděný a kameny překrytý příkop z Bystřice dlouhý 1 500 láter a u cesty z Jáchymova do Horní Blatné vybudován rozsáhlý rybník se širokou pevnou hrází a sběrnými kanály

Günther (1857)

1765-1809

Těžařstvo dolu Mauritus se pokoušelo o ražbu překopu k Rote Grube na úrovni Festenburské štoly (i proto, aby obešlo velký, až na povrch jdoucí propad u cáchovny), v roce 1785 práce zastaveny v 130 látrech pro nedostatek vzduchu (1795: 150 láter). Od roku 1795 pokusy na úrovni Blasiovy štoly s 6 muži ve 3 směnách denně, do roku 1798 vyraženo 244 láter. Roku 1801 se trojická porucha velmi zúžila a zvažovalo se, jestli po ní pokračovat, nebo změnit směr k poruše, po níž byla hnána Schaf Stollen. Roku 1802 (kdy bylo vyraženo už 308 láter po trojické poruše) bylo rozhodnuto pro druhou variantu, ale jáchymovský horní úřad byl proti z časových i cenových důvodů a proto, že Blasiova štola podsedá staré dobývky na Rote Grube jen o 13 láter. Těžařstvo trvalo na svém a razilo překop do pole až do roku 1809, kdy bylo vyraženo 350 láter, ale později již v pracích nepokračovalo.

Günther (1857)

1765

Existující důlní budovy dolu Mauritius: 3 cáchovny, 1 huť s tavicími pecemi, kovárna s uhelnou, pila, 8 stoupoven, každá s 9 (železnými) pěcholy, později bylo vybudováno 5 dalších. K provozu těžního stroje, stoupoven a hutě byla používána pohonná voda z rybníků Katharina-, Barbara-, Hütten, Schmied a Vititecih, přiváděná rozsáhlými příkopy.

Günther (1857)

11. 7. 1768

18letý Jan Lindner z Aberthamu na Bährově stoupě pěcholem k smrti zmáčknut.

Ježek (1933)

26. 7. 1768

Všechny doly navštívila komise s vrchním mincmistrem Pachtou v čele, všechno přísně zkoumala. Byla také hledána rašelina k topení, ale zavržena, protože nedává žádného žáru.

Ježek (1933) podle blatenské kroniky

7. 8. 1769

Horní rada hrabě Colloredo navštívil jako horní komisař všechny doly

Ježek (1933)

1770

Bährův důl odvádí 78 ¼ libry Božího cínu. Podle výkazů horního přísežného však bylo vytaveno 345 centů 71 ½ liber, takže by kostel musel dostat ještě 8 liber.

Ježek (1933)

1. 6. 1772

Byl položen základní kámen k Behrově tavicí peci a vysvěcen Michalem Rottem.

Ježek (1933)

1773

Namísto staré arzénové hutě byla postavena nová s 1 cínovou, 1 struskovou a 1 pražicí pecí a 42 láter dlouhým kouřovodem.

Günther (1857)

1787

Lékařským ošetřováním osazenstva dolu Mauritius pověřen zkoušený lékař aberthamský Franz Henzisi za roční paušál

Ježek (1933)

1790

Stal se horním přísežným Ferdinand Fischer

Ježek (1933)

1791

Pokus o prorážku poruchy Fäule na úrovni Hunt-Lauf-Strecke 6 m nad úrovní Blasiovy štoly – proraženo 6-8 láter za zlom, nalezeny jen slabé odžilky, ale i cvitr s mocností 2 m a středním zrudněním.

Günther (1857)

1791

Byla dobývána ruda na žíle Heiliger Kreuz o mocnosti 4–6 m s dobrými výsledky

Günther (1857)

1794

Byla zpřístupněna Pantaleonova šachta na Předním Hengstu do 14 láter po staré patro, ze kterého byl hnán překop, zastiženy však jen dvě chudé greisenové žíly, 1796 průzkum ukončen

Günther (1857)

1796

Zmáhána šachta Wildbahn (těž Löw zvaná), do 1798 vyhloubena do 18 láter, nebylo však nalezeno dobré zrudnění a od dalších prací bylo upuštěno

Günther (1857)

1800

Pokud jde o Gotteskastenzinn, bylo kostelu od Behrova těžařstva přiznáno 1/8 libry

Ježek (1933)

1801

Aby se zvětšil objem rybníka St. Viti, rozhodlo těžařstvo dolu o odstranění rašeliny dorostlé do výše 1 sáhu a o postavení sušárny, podalo si žádost o zřízení cihelny, což mu vizitační komise povolila s podmínkou, že k pálení cihel se bude využívat jen rašeliny, ne dřevo z c. k. lesů.

Günther (1857)

1801

Hengstský cínový důl vyrobil v tomto roce 834 centů cínu. Z centu 1/8 libry, tj. 104 ¼ libry Božího cínu (1 cent, 4 libry, 8 lotů), což kostelu vyneslo 72 fl 58 kr 2 pf.

Franz Pschach se stal šichtmistrem na St. Mauritiu

Ježek (1933)

1802

Franz Pschach oznamuje, že bylo v tomto roce vytaveno 565 centů 4 ¾ libry cínu, kostel z toho dostává 1/8 libry, v penězích 70 fl

Ježek (1933)

1803

Adalberta Hofmanna potkalo v dole neštěstí a byl hned mrtev dne 28. června.

Ježek (1933)

1805

Vytaveno 520 centů, kostel dostává 65 fl (65 liber), příští rok stoupla cena cínu na 105 fl za cent.

Ježek (1933)

1805

Důl přešel do majetku jáchymovské obce za 31 000 zl. (asi překlep – mělo by být 1850 pozn. red).

Günther (1857 – přepis)

1807

Vyrobeno 520 centů. kostelní cín 82 fl 30 kr ze sv. Mauritia použit těžařstvem na přelití prasklého Jánského a Pavlova zvonu

Ježek (1933)

1809

Cena cínu stoupá ze 105 na 200 fl za cent.

Ježek (1933)

1809

Hlavní Mauritiova žíla kompletně vyrubána od Blasiovy štoly až téměř k povrchu.

Günther (1857)

1810

Kostelní cín ze sv. Mauritia vynáší kostelu 103 fl 50 kr

Ježek (1933)

1813

Sv. Mauritius neodvádí žádný kostelní cín

Ježek (1933)

1813-1833

Roční výroba jen na úrovni 110-170 centů.

Günther (1857)

1814

Těžba probíhala jen na třetím Mauritzi-Lauf-Süd-Ost (pod úrovní Blasiovy štoly)

Günther (1857)

1822

V dole, úpravnách ani huti se nepracovalo kvůli nedostatku provozních financí.

Günther (1857)

1823

Důl opět uveden do provozu – 8 mužů v hlubině, 42 mužů na rýžovištích, vyrobeno 107 centnýřů cínu

Günther (1857)

1824-1829

V dole pracovalo 18–30 mužů, 4 důlní tesaři, vyrobeno 124–164 centnýřů cínu ročně

Günther (1857)

1829

Důl Mauritius včetně stoupoven, huti a všeho příslušenství předán do nájmu Josefu Schreiberovi.

Günther (1857)

1829-1833

Nevýznamná těžba s 40–70 muži, ročně se vytavilo 70–173 centnýřů cínu.

Günther (1857)

1831

Vystěhovaly se 19. a 20. května jako horníci z Abertham 55 osoby, z Hřebečné 57 do Dombrové v kraji krakovském.

Ježek (1933)

40. léta

Důl v provozu s 80 muži, produkce 150 centnýřů ročně ročně, kovnatost pod 0,5 %.

Günther (1857)

1842

Häuser a Wöllner na Mauritiu přišli do neštěstí a byli zaopatřeni, 26. listopadu v 5 hodin ráno zabili se pádem do jámy Mauritiovy Jan Schärber a Jan Preis, 7. prosince vznikl oheň v Mauritiově kovárně.

Ježek (1933)

18. 8. 1851

Obětí neštěstí se stal Josef Schreiber z Hengstu na St. Mauritiu a byl mrtev.

Ježek (1933)

1852

V provozu byl důl s úpravnami a tavírnou.

Hrabák (1902)

1854

Důl propachtován.

Günther (1857)

1856

Důl je ve špatném stavu, přesto však množství úpravárenských a dalších zařízení svědčí o dřívějším rozmachu tohoto více než 300 let starého dolu. Důl Mauritius má svislou hlavní, těžní a sleznou jámu raženou v pevné hornině vybavenou brzdovým přístrojem (Premse), kterým se cvitr zdvihá na den a po dřevěné dráze odváží se k výsypům. Odtud dováží se povozy do níže položených stoup, z nichž se koncentrované cínové šlichy dovážejí opět do blízkosti šachetní budovy k huti. V huti před několika lety vybudována nová anglická pražná pec, která měla výhodný vliv na cín zde vyráběný. K cínovcovému dolu patří hornická kovárna, vodní pila a několik stoupoven

Vogl 1856

1854–1858

Důl mimo provoz, byl v posledních letech prodán.

Günther (1857 – doplňky)

1857

V rámci horního hejtmanství Chomutov vydobyto 257 víd. centů cínu, převážně z dolu Mauritiova.

Hrabák (1902)

1858

Podle listiny z roku 1858 vzniklé při příležitosti založení těžařstva Mauritius byla jáma nesjízdná, štoly, zvláště Blasiova, částečné zavalené, stoupy, hutě, budova dolu, kovárna blízké rozpadu. Majetek zahrnoval šachetní budovu, budovu ke skladování rudy, huť, pražírnu s kouřovodem, důlní kovárnu, pilu, struskovou stoupu (Nr. 12), stoupy 5, 6, 7 a 8, Behrische Teich (Mrtvý rybník), horní a spodní Schmelzhüttenteich (horní a spodní rybník u jámy Mauritius (pozn. red.), Teich beim Iser (rybník Gefeller, pozn. red.), vodní příkop od Černého (Behrova) rybníka, příkop ze starého potoka k dřívějším stoupám 1, 2, 3, 4, vodní příkop od jezu ke stoupovně 6 aj.

Geofond, P396

1858

Eduard Madlo, notář v Horní Blatné, připravil spolu s jedním písařem horníky na sv. Mauritiu o mnoho peněz a pak se zastřelil.

Ježek (1933)

60. léta

Roční výroba okolo 100 centů cínu.

Günther (1857 – doplňky)

1865

Štola Blasius nově koncesována přísežnému W. Trögerovi ze Schwarzenbergu jako pomocná štola, předtím vyzmáhána.

Geofond, P396

1876

Důl patří Trögerovi, je v provozu.

Laube (1876)

1878

Důl prodán Angličanům za 130 000 zl., přivezeno vybavení i pracovníci z Anglie, zavedeny parní stoupovny a úprava suroviny podle anglického vzoru

Günther (1857 – doplněk)

1880

Úpravna dolu se skládala ze 16 železných pěcholů, 2 Kehrherden, 4 Stoßherden, 4 Rittingerherden, 1 Krumm- a 1 Röstofen. K pohonu slouží parní stroj.

Geofond, P396

1881-1891

Důl patřil anglické společnosti Phillbrik a Onnomey

Ježek (1933)

červen 1879 –květen 1880

pozměněna dosavadní úpravnická a hutní zařízení, rudy nebyly dosti bohaté, úprava pomocí parních strojů byla drahá

Ježek (1933) podle Trögera

prosinec 1880 –květen 1881

Byla znovu zřízena parní stoupovna s 8 pěcholy (dříve 16) a zavedeno lepší třídění.

Ježek (1933) podle Trögera

1881

Na dole byl parní stroj pro těžbu, dva parní stroje v úpravně vybavené osmi železnými pěcholy, různé typy separačních/vibračních stolů (2 Kehrherde, 4 Stoßherde, 4 Rittinger Herde), 1 nízká tavicí pec, 1 pražicí pec, 1 vycezovací pec. Cín prodáván hlavně do Vídně. Zaměstnáno bylo 68 mužů.

Od června od konce září přerušen provoz, pak znovu obnoven, začala stavba vodní stoupovny s 12 pěcholy a 3 Stoßherde a stoupovna s 18 pěcholy jako přístavba k existující parní stoupovně.

Geofond, P396

10/1881-8/1883

Dokončen obchoz do severní části dolu, rozšířena parní stoupovna, vybudována vodní stoupovna a odmetavá pražná pec, která umožnila výrobu kovu vysoké kvality, pod štolou dobývány bohaté rudy

Ježek (1933) podle Trögera

1882

Úpravna posílena vodní stoupovnou, celkem 38 pěcholů, 7 Stoßherde, 1 kruhová pec, 1 Heberad mit Spitzkasten, pražicí pec. Cín posílán do Vídně, cínovec do Cornwallu (39 020 centů). Na severu dokončena prorážka obchvatu raženého od roku 1879 do cca 50 let nepřístupných míst.

Geofond, P396

25. 5. 1883

Obhlídka dolu kvůli smrtelnému úmrtí A. Isera, který spadl šachtou z úrovně Festenberské na Blasiovu štolu.

Geofond, P396

1883

V dole zaměstnáno 68 mužů nad i pod štolou Blasius za starou vodotěžnou jámou, projektována nová těžní šachta v severní části. Bylo zastaveno tavení rudy, ruda posílána do Anglie ke zpracování (390 q).

Důl má nadzemní těžní stroj o výkonu 8 k, 2 parní stroje (8 k a 12 k), 38 pěcholů, různé typy separačních/vibračních stolů (1 Kehrherd, 8 Stoßherde, 4 Rittinger-Stoßherde), 1 Heberad mit Spitzkasten k separaci rudy, 1 nízká tavicí pec, 1 pražicí pec, 1 vycezovací pec

17. 11.: smrtelný úraz J. Röckerta, pád do hloubky 5,5 m

Geofond, P396

prosinec 1883 –duben 1885

V dole v hloubce 146 m postaven malý parní stroj, brzy se proděravěl komín a v dole kvůli kouři nebylo možné pracovat

Ježek (1933) podle Trögera

1884

Bylo povoleno zřízení parního zařízení (parní kotel o výkonu 3 k, Cameronova pumpa) na Blasiově štole u staré denní jámy k odčerpávání vody.

Důl má: parní nadzemní těžní stroj (8 k) 1 podzemní parní stroj (4 k) k čerpání vody zabudovaný roku 1884, novou centrifugu k třídění rudy, 1 Rundherd.

Cínovcový koncentrát byl posílán do Anglie (jen 97 q)

Na dole pracuje 1 vrchní štajgr, 2 štajgři, 6 obsluha strojů, 2 kováři, 5 tesařů, 49 horníků, 2 pracovníci nad zemí, 3 ve stoupovnách, 12 v prádle (82 82 celkem).

Geofond, P396

1885

Na dole pracuje 1 vrchní štajgr, 2 štajgři, 3 obsluha strojů, 2 kováři, 34 horníků, 2 pracovníci nad zemí, 3 ve stoupovnách, 11 v prádle (celkem 56), na konci roku už jen 20 mužů, pracuje se 30 m pod (Blasiovou) štolou. Byla nasazena druhá pumpa k čerpání vody.

Důl má nadzemní parní těžní stroj (15 k), podzemní parní stroj (6 k) k čerpání vody. V úpravě 2 parní stroje s 15 a 12 k a 2 vodní kola s 3 a 4,5 k

Získáno 256,94 q cínovce, kovnatost rudy cca 2 %.

Geofond, P396

září 1885 –srpen 1886

Zabudované nové čerpadlo a postaven širší komín k parnímu stroji, zjištěny jen chudé rudy. Odvodnění až do hloubky 41,5 m pod úroveň Blasiovy štoly, od čerpací šachty 20 m na jih nově založena slepá těžná šachta, která dosáhla nedotčených rud. Čerpané vody se používalo těž k pohonu vodní stoupovny.

Ježek (1933) podle Trögera

1879–1886

Vytěženo celkem 9 200 tun rudniny, z toho 6 700 t v místech těžených starci s obsahem 1–2 % cínovce a 2 500 t pod Blasiovou štolou v dříve nedotčených místech s 2,5–6,5 % cínovce. V průměru ruda obsahovala 2,1 % SnO₂ a přes 1 % Sn.

Ježek (1933) podle Trögera

23. 9. 1886

Prohlídka nečinného dolu, na jaře odčerpány stařiny pod štolou pomocí parních pump, naraženo přitom v hloubce 43 m nedotčené pole s bohatou rudou.

Zásoby rudy vytaveny v dole, kov prodán do Německa.

5–6 dělníků opravuje šachetní budovu, do června ještě pracovali 3 štajgři, 16 horníků, 5 zaměstnanců v úpravně a 5 v huti, od června jen 3 štajgři a 3 horníci.

Geofond, P396

1887

Důl udržován, záměr prohloubit jámu nerealizován.

Geofond, P396

říjen 1889

Prohlídka dolu u příležitosti instalace turbíny a elektrického těžního a čerpacího zařízení na úrovní Blasiovy štoly, vlastní těžba neprobíhala.

Vybavení dolu: těžní stroj (15 k), úpravna – 2 parní stroje o 12 a 15 k, 2 vodní kola (4,5 a 3 k), 38 pěcholů, různé typy separačních/vibračních stolů (1 Kehrherd, 8 Salzburger a 4 Rittinger Stoßherde, 1 Rundherd, 1 Heberad mit Spitzkasten). Huť: 2 polovysoké pece, 1 pražicí pec, 1 vycezovací pec, 1 dmychadlo pohaněné vodní silou (0,5 k)

Geofond, P396

1890

1. října – elektrické zařízení uvedeno do provozu

4. listopadu – prohlídka dolu kvůli zřízení nového úpravárenského a těžního zařízení s elektrodynamickým pohonem a kvůli pronájmu potřebné vodní síly

odbyt 25,18 q Sn

Vybavení dolu: těžní stroj (15 k), 1 elektrické zařízení v úpravně, 2 vodní kola po 4,5 k, 2 vodní kola po 3 k, 8 Stoßherde, 2 polovysoké pece, Halbhochöfen, 1 Zuschauflungsofen, 1 vycezovací pec, 1 dmychadlo na vodní pohon

Geofond, P396

31. 10. 1891

Prohlídka dolu, který je od konce dubna zastaven, těžařstvo vyčerpalo prostředky pro další provoz.

Geofond, P396

1891

Skončil provoz na Mauritiu

Hrabák (1902)

po 1891

Důl vlastnil šichtmistr Paulus z Horního Slavkova

Ježek (1933)

1892

Žádná produkce

Geofond, P396

1893

Žádná produkce

Geofond, P396

1895

Z bezpečnostních důvodů odstraněna stará stoupovna, kvůli riziku průchodu k obecné škole.

Geofond, P396

25. 10. 1906

Prohlídka dolu při příležitosti obnovení zmáhacích prací na štole Blasius, upozornění na riziko průvalu důlních vod.

Geofond, P396

9. 7. 1907

Okresní hejtmanství v Jáchymově dává souhlas s využitím vody z Bystřice od katastrální hranice s Jáchymovem až po vyústění mlýnského příkopu na parcele 1994, vody z příkopu Göppelgraben (p. č. 1708) a ze štoly Eustach (p. č. 1582). Oba posledně jmenované toky mají být spojeny a zavedeny do šachty na parcele 1380 (hlavní jáma, pozn. red.) a odváděny do Bystřice štolou na parcele 1029 (štola Blasius, pozn. red.).

Geofond, P396

9. 10. 1907

Inspekce zmáhacích prací, od loňského roku postoupily jen minimálně, cca 90 m. Bylo zmoženo 6 větších závalů, na sedmém se pracuje, štola ražena stále v břidlicích, pracuje v ní 8 mužů.

Geofond, P396

23. 12. 1907

Utopil se havíř August Röckert při náhlém průvalu vody na Blasiově štole.

Geofond, P396

1908

Na základě inspekce horního úřadu ze 7. a 8. 1. 1908 bude další zmáhání štoly Blasius povoleno jen na základě splnění vyjmenovaných bezpečnostních podmínek (Loket 13. 1. 1908).

Pokračování prací zakázáno, dokud nebudou vybudovány dostatečně silné, na minimálně 2,5, pokud možno ale na 4 atm vypočtené bezpečnostní dveře (Loket 25.1. 1908)

Pokračovat ve zmáhání za šachtou lze jen po zřízení druhého východu na povrch (Loket 29. 1. 1908)

Geofond, P396

1909

Založeno těžařstvo Gewerkschaft für Zinnerzbergbau Abertham

1909

Převedení práv na využívání vody podle výnosu z r. 1907 na Gewerkschaft für Zinnerzbergbau Abertham

Geofond, P396

11. 7. 1911

Zpráva Revírního horního úřadu v Lokti pro Obchodní a živnostenskou komorui v Chebu: uvádí se v ní, že posledními podnikateli byli Belgičané, jako ředitel působil Emil Rüger z Karlových Varů. V roce 1907 začalo zmáhání štoly Blasius, práce byly kvůli nedostatku finančních prostředků v roce 1909 zastaveny.

Geofond, P4222

1911

Souhlas okresního hejtmanství v Nejdku z 27. 11. 1911 ohledně vodních práv

Geofond, P396

1915

Od 1. 11. 1915 má být důl znovu otevřen, provoz se omezí jen na zmáhání Festenberské štoly 2 muži. Až bude jáma přístupná prostřednictvím této štoly, může být osazenstvo rozšířeno.

Geofond, P396

1. 8. 1916

Úřední zpráva horního úřadu o prohlídce dolu Mauritius: Kromě zmáhacích prací v Blasiově štole, které v roce 1907 vedly k průvalu důlních vod, neprobíhaly v posledních zhruba 20 letech žádné práce. V současnosti je zmáhána Festenberská štola, některé závaly bylo třeba obejít. V šachtě někdy (jaro, podzim) voda až 18 m nad Blasiovu štolu. Část ústí severní šachty překryta shnilými prkny, část je otevřená, hrozí riziko pádu, třeba instalovat nové překrytí prkny.

Geofond, P396

25. 5. 1917

Úřední zpráva o prohlídce dolu: Festenberská štola je vyzmáhána až k šachtě, je rozšiřována, aby bylo možné používat hunty. Úsek jámy mezi Festenberskou a Blasiovou štolou byl přibližně z poloviny vyplněn spadávkou. Protože Blasiova štola je zavalena a voda protéká jen částečně, hromadí se v šachtě při tání sněhu nebo silných srážkách voda. Šachta bude vyčištěna 27 m pod Festeneberskou štolu. Jízdní oddělení je solidně vydřeveno a odděleno proti těžnímu oddělení, šachta má průřez 4,5 x 2,5 m.Severně od šachty je schůdná žíla Trojice. Zaměstnáno je 6 mužů. V běhu jsou jednání o prodeji závodům Škoda.

Má být odstraněna trubka, kterou Angličané sváděli šachtou vodu na turbíny na Blasiově štole

Geofond, P396

14. 11. 1917

C. k. revírní horní úřad v Lokti sděluje Antonu Chlupsovi (správce dolu, Zwittermühl) a Emilu Rügerovi (důlní ředitel, Praha – Dejvice) podmínky pro další zmáhání Blasiovy štoly až po hlavní šachtu

Geofond, P396

17. 4. 1918

Úřední zpráva o prohlídce dolu: Provoz se omezuje na zmáhání Blasiovy štoly, postoupilo se cca do 600 m, práce se blíží místům, kde před 10 lety došlo k průvalu vody. Cca 60 m od ústí protíná štola bludenskou poruchu. V žulách štola v dobrém stavu. Stav 2/3 8 muže.

Geofond, P396

1918

Německý báňský inženýr H. Oehmichen uvádí, že po dokončeném vyzmáhání dolu by měl nastoupit průzkum a poté by měl být důl vybaven moderním zařízením (kompresorem na štole Blasius poháněným vodní turbínou a úpravnou s malou stoupovnou s koncentračním zařízením), průzkum odhadován na 2 roky při nasazení 30 mužů, roční těžba by se pak mohla pohybovat kolem 50 000 tun rudy a výroba cínu kolem 500–650 tun ročně.

Geofond, P3189/2

21. 6. 1919

Úřední zpráva o prohlídce dolu: Po odstranění překážek v Blasiově štole šlo zmáhání poměrně rychle, prostory severně od jámy bez závalu, i když se zde 35 let nepracovalo. Štola probíhá v místech velkých dobývek většinou obchozy, dobývky svědčí o těžkém rabování ložiska.

V poslední době bylo zaměstnáno 13 mužů, kteří připravovali šachtu až po Blasiovu štolu pro těžbu, nyní se čistí náraziště, kde se nacházejí zbytky strojního zařízení (turbíny a pumpy), byl demontován kombinovaný těžní a vodotěžní stroj, který byl objeven ve hloubení severně od šachty, zachoval se kotel parního stroje. Dále se pracovalo na zmáhání chodeb na Trojické žíle a žíle Zinngrubner. Dobývky pod štolou jsou stále ještě pod vodou, žíla Mauritius je na délku 420 m splavná lodí.

Do budoucna se plánuje prohloubit hlavní šachtu do 200 m (??v originále "um 200 m unter die Stollensohle, asi chyba, pozn. red.). Má být znovu zpevněn Mrtvý rybník a spád 86 m v šachtě využit k získávání elektrické energie pro čtyři sbíječky. Je plánováno také vybudování těžního zařízení, pro něž má být dodáván proud z dolu Hilfe Gottes na Bludné, protože provoz tohoto dolu po instalaci elektrické centrály a dieselmotoru o výkonu 200 k byl znovu ukončen.

Je třeba vyřešit otázky vlastnictví pozemků v okolí šachty, protože tyto jsou dosud zapsány na Angličany.

Geofond, P396

1920

Jednání ohledně založení podzemního skladu dynamitu na úrovní Blasiovy štoly. Okresní hejtmanství v Nejdku uděluje 27. 4. 1920 předběžný souhlas ke zřízení skladu dynamitu (na 200 kg) v cca 22 dlouhé odbočce z Blasiovy štoly.

Geofond, P396

30. 6. 1920

Úřední zpráva o prohlídce dolu: V návaznosti na smrtelný úraz Julia Röckerta byla provedena prohlídka šachty a dolu severně od ní. Bylo zjištěno, že chodba po Trojické žíle byla vyzmáhána sz. směrem cca 500 m, analýzy neprokázaly uspokojivé výsledky. Nyní se vyřizují chodby sz. směrem po žíle Zinngrübner, aby se překřížily žíly z Předního Hengstu. Další směna pracuje na ražbě chodby pro sklad dynamitu jižně od šachty. Důl ještě není osazen, pracovníci jsou zaměstnáni nad zemí přípravami na instalaci těžního zařízení. Před investicemi velkého rozsahu je třeba nejprve provést průzkumné práce v menším, získat několik vagonů rudy ke stanovení obsahu kovu.

Geofond, P396

1920

Uděleno povolení k vybudovanému skladu trhavin (200 kg)

Geofond, P396

20. 1. 1922

Posudek berlínského důlního znalce A. D. Klie vypracovaný pro abertamské těžařstvo: I přes značné finanční riziko vyplývající z nedostatečné znalosti rudních zásob, kovnatosti rud, nákladů na provoz a budoucího vývoje cen cínu jsou vyhlídky na další rozšíření prací příznivé, zvláště pokud by se o riziko podělil syndikát investorů.

Geofond, P3189/3

8. 6. 1922

Zpráva z prohlídky dolu: Staré důlní prostory ve štole Blasius zpřístupněny v délce 1 700 m, dobývky pod ní jsou zatopené. Mohutné dobývky o šířce 12 m sahají 40–60 m nad Blasiovu štolu. Podoba dolu je výsledkem rabování po dobu několika staletí, lze sledovat různé fáze dobývání – sázení ohněm, ražbu pomocí želízka a mlátku, střelné práce. Chodba po Trojické žíle vyzmáhána do 570 m na Z a 100 m na V, částečně vyzmáhána i chodba po žíle Zinngrübner. V sz. části byly vyzmáhány dvě nad sebou ležící dobývky a nyní se v poli Mauritius IV pokračuje v jejich rozšiřování na povrch, aby vznikl nový vchod. Největší naděje jsou vkládány do prací za poruchou Fäule, zde se 12 m nad štolou Blasius vyrazilo již 150 m na sever. Mužstvo fárá obvykle Festenberskou štolou k šachtě. Ústí štoly Kryštof je nepřístupné. V dole pracuje 10 mužů. důvěrník Schreiber.

Celkově mají vyčištěné úseky délku přes 3 000 m. Je třeba vyzmáhat ještě štoly Eustach, Weisse Taube a Dionýz, což bude možné až poté, co bude získáno povolení provozovat je jako pomocné štoly. Dosud není zodpovězena otázka, kde bude probíhat tavení rudy.

Geofond, P396

1930

Ještě v tomto roce stála nad hlavní jamou dřevěná těžní věž (v roce 1940 jáma zakryta betonovou deskou).

Geofond, P398

25. 11. 1930

Zpráva o prohlídce dolu: Důl, jehož provoz byl před několika roky zastaven, byl 16. 6. t. r. znovu otevřen, je uváděn jako přístupný včetně Blasiovy štoly. Od srpna začalo zmáhání závalů na žíle Zingrübner. V dole pracují 3 muži.

Geofond, P396

1931

Bylo zpřístupněno křížení žil Mauritius a Zinngrübner šachticí 32 m hlubokou.

Ježek (1933)

1933

Důl je od doby předválečné majetkem těžařstva Gewerkschaft für Zinnerzbergbau Abertham. Štola Blasiova byla v posledních letech velkým nákladem finančním a nemalým nebezpečím zmožena, předtím asi 30 roků zřícená.

Ježek (1933)

15. 11. 1934

Důlní práva těžařstva Gewerkschaft für Zinnerzbergbau Abertham (12 jednoduchých důlních měr, 5 pomocných štol) zastavena ve prospěch Antona Chlupsy

Geofond

4. 12. 1935

Německý geolog E. O. Teuscher odhaduje možnou roční produkci dolu Mauritius na 5 000 t rudy a 50 t cínu.

Geofond, P3199/1

1938

British Continental Mining Co. z Londýna musela postoupit důl Mauritius berlínskému Reischsamt für Bodenfoschung

Kratochvíl (1967)

1. 12. 1938

Majetkové poměry dolu Mauritius nejsou jasné. Ložisko je přístupné štolou Blasius dlouhou 1550 m, hlavní těžní šachta není v provozuschopném stavu.

Teuscher, Geofond P3199/2

12. 2. 1940

Dopis těžařstva Dreikönigszinnzeche se sídlem v Karlových Varech říšskému ministru hospodářství ohledně zajištění investic švýcarského podílníka těžařstva Fritze Rittera a schválení odkupu "nepřátelského"majetku. Jako majitel důlních práv těžařstva Gewerkschaft für Zinnerzbergbau Abertham je uváděna londýnská společnost British and Continental Mining Syndicate. Jsou zmiňována jednání s právním zástupcem britské společnosti o postoupení důlních práv a záměr vytvořit důlní podnik provozující i těžbu cínových a manganových rud na Jelením vrchu u Horní Blatné

Geofond, P4572

květen 1941

Ocenění důlního majetku těžařstva Gewerkschaft für Zinnerzbergbau Abertham k 1. 4. 1941.

Britský podnik British and Continental Mining Syndicate není uveden v příslušném obchodním rejstříku soudu v Chebu. V chebské horní knize jsou ještě staré majetkové údaje, podle nichž je vlastnictví 128 kuksů rozděleno na: British and Continental Mining Syndicate (5,61 kuksu), Giammona (74,77 kuksu) a Oppermann (47,62 kuksu). V knize kuksů Horního úřadu Karlovy Vary je však jako majitel všech 128 kuksů uváděna s platností od 4. 11. 1940, resp. 20. 1. 1941 British and Continental Mining Syndicate, která je tak platným vlastníkem.

Těžařstvu Gewerkschaft für Zinnerzbergbau Abertham nepatří v současnosti žádné pozemky, kromě malé dřevěné boudy u ústí štoly Blasius nevlastní ani žádné budovy, nemá ani žádné stroje. Z důlních děl mu patří štola Blasius, Festenberská štola, štola Kryštof (obě kompletně zavalené), těžní jáma Mauritius, větrná jáma na severu. Důlní práva zahrnují 12 jednoduchých důlních měr a koncese na pět pomocných štol (Weisse Taube, Festenberská, Blasius, Dionýz, Eustach). Zůstatková hodnota majetku těžařstva oceněna na 2 300 RM.

Geofond, P4221

26. 7. 1941

Začaly vrtné práce na Předním Hengstu, které organizoval Reichsamt für Bodenforschung. Do počátku listopadu 1941 provedeny dva šikmé vrty z šesti plánovaných.

Geofond, P399/1

10. 9. 1941

Důl přešel do vlastnictví (německého) těžařstva Gewerkschaft Zinnwalder Bergbau.

Watznauer, P399/1

25. 10. 1941

Začaly přípravné práce ke zmáhání ložiska.

Watznauer, P399/1

5.-6. 11. 1941

Začaly zmáhací práce ve štole Blasius.

Watznauer, P399/1

1. 6. 1942

Důl převzalo těžařstvo Gewerkschaft Zinnwalder Bergbau z Altenbergu (které se později stalo součástí koncernu Sachsenerz).

Postupně byly vyzmáhány štoly Blasius a Festenberg, vyspravena hlavní šachta, vyzmáhány chodby na žíle Zinngrübner, vyhloubena nová slepá šachta na severu prohloubením staré vodotěžné šachtice, prohloubena hlavní šachta, raženo patro 145 m z obou stran

Kratochvíl (1967)

říjen 1942

Byly provedeny další dva šikmé vrty na Předním Hengstu s délkou 149 a 161 m. Potvrdilo se, že staré dobývky sahají minimálně 70 m pod okraj pinky Rote Grube.

P399/2

září 1943

Skončily vrtné práce na Předním Hengstu. Starci podle výsledků vrtů pronikli až na úroveň 930 m n. m (70 m pod jižní okraj pinky Rote Grube, pozn. red.).

P399/3

24. 3. 1944

Pod patrem 145 m nalezeno na severu velmi dobré zrudnění s 2–3 % Sn, na jihu zrudnění slabé, ražba pronikla až téměř na úroveň Schneppovy pinky. Osazenstvo dolu čítá 27 mužů, z nichž 15 pracuje v podzemí. Doporučení prohloubit hlavní a slepou šachtu o dalších 50 m a na této úrovni je propojit

P399/5

27. 10. 1944

Začalo odstrojování hlavní jámy, prohlídky dolu se zúčastnil i vrchní štajgr Koch ze Smrkovce, aby převzal materiál pro tamější důl.

P399/6

1944

Koncem října skončeny průzkumné práce z horizontu 145 m, obsah cínu byl až na ojedinělé výjimky malý, ve starých dobývkách pod úrovní 145 m obsah Sn proměnlivý, ale příznivější (až 2,64 %), bylo nalezeno i rudní hnízdo s 20,10 % Sn

Kratochvíl (1967)

2. 2. 1945

Poslední zpráva o průzkumných pracích na ložisku Hřebečná během válečného období (Ing. Eisentraut). Účelné by podle ní bylo prohloubit slepou jámu na severu a rovněž hlavní jámu o dalších 30 m a projit je na tomto horizontu.

Geofond, P274

leden 1946

Dr. František Kratochvíl z Ústředního ústavu geologického vykonává prohlídku dolu.

1955–1958

Průzkum ložiska Hřebečná (Severočeský rudný průzkum Teplice), naposledy byla zpřístupněna štola Blasius, byla zmáhána a části i nově ražena chodba po trojické poruše směrem na Z, zpřístupněny staré dobývky s bilančními obsahy Sn. Záměr podfárat doly na Přední Hřebečné se neuskutečnil. Ložiskové vrty potvrdily kvalitní vývoj zrudnění do hloubky 200 m

Geofond, P22179 Knížková-Drbohlavová et al. (1970)

1958–1962

Ložiskový průzkum ložiska Hřebečná (GP Praha)

1961

Zásoby rudy na dole Mauritius vyčísleny na 25,7 kt v bilanční kategorii C2 s obsahy 0,5–1,2 % Sn (200,9 t Sn) a 179,7 kt nebilančních zásob s 0,02–0,11 % Sn, navíc 61,4 t Li a 40,9 t Rb

Geofond, P16691

Z. Pácal (1961)

1962–1970

Ložiskový, geochemický a vrtný průzkum ložiska Hřebečná (ÚÚG Praha), byla provedena řada šikmých ložiskových vrtů až do hloubky 480 m, v hloubce pod 200 m byly zjištěny obsahy cínu jen v setinách procenta i na křížení žilných pásem.

Geofond, P221979

Knížková-Drbohlavová et al. (1970)

1963

Byla odstraněna dřevěná těžní věž dolu Mauritius, ústí jámy zajištěno ocelovým roštem.

2001

Začal systematický průzkum a podrobné mapování dolu Mauritius skupinou plzeňských jeskyňářů

podzim 2008

Byla odkryta úvodní partie štoly Kryštof.

2009

Byl vybudován nový kamenný portál štoly Kryštof.

srpen 2010

Bylo provedeno detailní polohopisné a výškové zaměření štoly Kryštof (Marek Nesrsta).

srpen 2011

Byla vyhotovena projektová dokumentace ke zpřístupnění štoly Kryštof (Petr Bohdálek)

2012

Důl Mauritius byl převeden do majetku města Abertamy.

leden 2012

Byl založen Spolek přátel dolu sv. Mauritius, koncem roku 2014 má již téměř 20 členů.

květen 2012

Při pozemních pracích bylo odkryto ústí štoly Bílá holubice. Po zdokumentování byla štola opět zakryta.

červenec 2012

Spolek přátel dolu sv. Mauritius uspořádal 1. Hřebečenský montánní výšlap.

září 2012

O. s. Eco Futura a Spolek přátel dolu sv. Mauritius vybudovaly památník u štoly Bílá holubice.

prosinec 2012

Byl schválen projekt Rozšíření naučné stezky Reiche Zeche a zpřístupnění štoly Kryštof v Abertamech, místní část Hřebečná v rámci Programu Cíl 6 na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2007–2013.

únor 2013

Cínový revír Hřebečná byl Ministerstvem kultury prohlášen za kulturní památku ČR

leden 2014

Spolková republika Německo podává společnou sasko-českou žádost o zápis Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO. Jednou z hlavních lokalit nominovaných za českou stranu je i cínový revír Hřebečná s dolem Mauritius.

9. 5. 2014

Byla odstraněna betonová deska a ocelový rošt na ústí jámy Mauritius, začaly práce na zpřístupnění štoly Kryštof schodištěm umístěným do jámy.

28. 5. 2014

Vláda ČR prohlásila cínový důl Mauritius za národní kulturní památku ČR s účinností od 1. 10. 2014.

28. 8. 2014

Do svrchní části jámy Mauritius bylo vsazeno nové kovové schodiště určené pro vstup návštěvníků do štoly Kryštof.

28. 11. 2014

Nově zpřístupněný důl Mauritius se poprvé představil veřejnosti